Lot 202

Jindra Viková (1946) SNÍCÍ

Nejstarší řada hlav vznikla jako reakce na studijně-pracovní pobyt v USA ve státě Ohio. Jak sama autorka uvádí, inspirací zde byly sledované pořady "Discovery". Propojuje zde lidský svět (podobou spíše dívčí fyziognomie) s tím zvířecím a to skrze různé atributy či gesta - zvířecí uši, oblíznutí. Mezi lety 1995 až 1996 se stylizace hlav začíná odlišovat. Hlavy jsou bez vlasů, ve tvářích nesou výraz osudu (jakkoliv může být nepříznivý). Významnou realizací z tohoto cyklu představuje Sv. Jan Nepomucký, který vznikl do prostoru atria domu v Loretánské ulici na Hradčanech jako nahrazení původně umístěné, bohužel však ukradené, barokní sochy. Cyklus hlav uzavírají v roce 1999 díla, která vyzařují meditací a ztišením. Mezinárodní věhlas si Jindra Viková získala v 80. letech svými precizně malovanými porcelánovými dvojrozměrnými hlavami. DO povědomí se dostala jako tvůrkyně keramiky, její dílo však tuto oblast dalece přesahuje. Důležité téma v jejím díle představují mezilidské vztahy. Tvorba se vyznačuje nádechem sureality, oblé skulptury evokují snové nálady jiných světů. Viková vystavovala jak samostatně tak v rámci skupinových výstav v Evropě, Spojených státech, kde rovněž nějakou dobu tvořila, Japonsku, Austrálii a dalších zemí, obdržela několik prestižních cen.