Lot 101

Jaroslav Král (1883 - 1942) SKLIZEŇ

Jaroslav Král proslul zejména svými ženskými akty a portréty. Jeho snaha o zdokonalení umělecké formy vedla k příklonu ke kubizující formě, která se plně projevuje i v díle Sklizeň. Precizně vystavěná kompozice provedená jemnými vláčnými tahy působí až dojmem mírného letního vánku. Kolorit se nese v duchu barevných zrcadlení dvou hlavních tónů - letního nebe a zlátnoucího obilí. Malířský talent Jaroslava Krále bohužel předčasně ukončilo odvlečení gestapem a smrt v Osvětimi. Dílo nese výstavní razítko z Mánesu roku 1940. Z odborného posudku PhDr. Rey Michalové Ph.D.: "Předložený obraz „Dvě ženy na poli (Ženy v krajině)“ je krásnou a plně typickou Královou prací, uvozující poslední fázi jeho tvorby odehrávající se ve „stínu“ druhé světové války. Ve vyhroceném společenském klimatu, v přímém ohrožení německou agresí, začal neobyčejně senzitivní malíř stupňovat poetickou působivost svých děl. Vrací se k výrazové formě klasicismu, neboť čistá estetika kubistických forem už nemůže účinně zrcadlit dobově aktuální obsahy. Předložený obraz „Dvě ženy na poli (Ženy v krajině)“ ukázkově zrcadlí dějinnou situaci na sklonku třicátých let, kdy se do bezprostředního ohrožení dostává autorova vlast i celý evropský kontinent. Jaroslav Král tehdy začíná ve svých dílech symbolicky využívat motiv člověka v krajině domova. Na tomto obraze, který předchází velkoformátovější kompozici se stejným motivem (Dvě ženy ve žních /Žnečky, Žně/, olej, plátno, 72,2 x 92 cm, 1938, MG Brno, inv. č. A 1172), zachytil polopostavy dvou žen věnujících se senoseči, přičemž jedna zdá se ještě poklidně pracovat, zatímco druhá, pevně držící v rukou zlaté obilí, jako by se v jisté předtuše chtěla již vydat z pole domů. Také nad obloze se kupí mraky a vítr nadcházející bouře rozhýbává stromy na horizontu. Kromě symbolicky laděné tematiky, nabývající v atmosféře předválečného ohrožení výmluvných významů, charakterizuje obraz „Dvě ženy na poli (Ženy v krajině)“ plasticky uzavřená pevná objemovost (mající původ v Picassových neoklasicistních obrazech z dvacátých let) a teplá, staromistrovsky laděná barevná paleta. Jedná se o dílo, jež vyniká autorovou maximálně typickou dikcí – zasněný výraz a lehká melancholie představují stálé atributy Královy malířské tvorby."