Lot 94

Karel Vítězslav Mašek (1865 - 1927) BŮH RADEGAST

Díla Karla Vítězslava Maška s tématikou dávných českých dějin jsou protkána alegorií a odlesky krásy starých příběhů. Vystupují na nich jak hrdinové slavných jmen tak často i kněží pohanských kultů, kteří věští ze symbolů a dýmu bylin a ochraňují dnes již zničené svatostánky. V díle Radegast jsme autorem pozváni do impozantního a tajemného rituálního prostoru mimo prostor a čas, kterému dominuje modla boha Radegasta se žhnoucíma očima. Štědře zvolený formát a virtuozní práce se světlem a stíny ještě akcentuje dojem vyjímečného okamžiku v životě poutníka, který poprvé stane na posvátné půdě a spatří slovanského boha Radegasta. Adam Brémský v 11. století popsal Radegastův chrám takto: "Zde je vystavěn velký chrám démonům, jejichž knížetem je Radegast. Jeho modla je ze zlata, lůžko vyložené purpurem. Tato obec má devět bran a odevšad ji obklopuje hluboké jezero. Přechod umožňuje dřevěný most, po němž smějí přejít jen ti, kdo nesou obětní dary nebo žádají odpověď." Karel Vítězslav Mašek nepochybně hledal věrohodnou podobu zničeného chrámu v popisech historiků a dochovaných stavbách. Nápadná podobnost vyobrazeného chrámu s dřevěnými sloupovými kostely z 12. století prokazuje jeho velký cit pro téma a důkladnou přípravu před nanesením prvních tahů štětce na plátno. Texty dávných modliteb ukryté v runám podobnému písmu střeží po zuby ozbrojení bojovníci, kteří prostor symbolicky ohraničují a téměř nenápadně do centra dění přichází velekněz svatyně, který se opírá o oltář, aby vyslyšel nově příchozího. U paty oltáře se nachází lebka biskupa Jana, který byl lužickosrbskými Slovany zabit, sťat a obětován bohu Radegastovi - bohu pohostinnosti. Podoba jeho vyobrazení lebky nápadně připomíná i sv. Vojtěcha, který rovněž nedbal varování, nechal kácet posvátné dubové háje a následně zahynul rukou silně věřících pohanů. Karel Vítězslav Mašek byl prvním z českých umělců, jejichž tvorba se dostala do mezinárodního kontextu symbolismu. Pozornosti ve světě se dostalo jeho velkoformátovému obrazu Libuše a již na počátku 70. let 20. století se jeho jméno začalo objevovat na zahraničních výstavách, jeho díla byla reprodukována v katalozích. Studoval na akademii Julian v Paříži, kam odešel společně s Alfonsem Muchou.

Publikováno: Faberová, K.: Karel Vítězslav Mašek. Eminent, 2002.