Lot 104

Antonín Slavíček (1870 - 1910) LÉTO

Z posudku Prof. PhDr. Petr Wittlicha, CSc: "Pod oblačnou oblohou stoupá vlevo diagonálně polní cesta na travnaté návrší. Za jeho vrcholem vpravo je temně zelený keř a výhled na vzdálený rovný horizont. Obraz byl namalován v létě 1897 v okolí Okoře, kam byl Slavíček zvyklý zajíždět už s Mařákovou krajinářskou školou Akademie výtvarných umění. Patří k "prostým motivům", které si mladý malíř začal vybírat i pod vlivem staršího kolegy F. Kavána s tím, že jednoduchost námětu kompenzoval po výtvarné stránce jemným zpracováním detailů. Zde je to travní plevel, který ale rafinovaně kombinuje svou zeleň s rezavými trsy trávy kolem cesty a symfonií bílých květů, promísených několika oživujícími akcenty čevených máků. Pozoruhodná je také Slavíčkova schopnost udržet bohatý detail v celku obrazu a ten koncipovat ne jako tradičně zaměřený jen na malebnou partii, ale spíš jako výsek z širšího panoramatu. To už je moderní optika ve vnímání krajiny, která právě Slavíčkem proměnila tradiční žánr intimní krajinomalby v plnohodnotné vysoké umění. Důležité je, že se zde poprvé objevuje motiv polní cesty stoupající na návrší, který se stane hlavním tématem Slavíčkovy zralé krajinomalby. Bude se opakovat v mnoha variantách jako moderní symbol, vyjadřující motivem stoupající cesty, na níž se pak začne objevovat  lidská stafáž, lidský úděl v konfrontačním sepětí země a oblačného nebe. Slavíček si zřejmě tento obraz cenil, protože ho vystavil dvakrát ve Vídni ( 1897 v Kunstlerhausu a 1901 v galerii Miethke ) a reprodukoval ve Volných směrech v r. 1899." Krajinomalba Léto pochází ze sbírky architekta Jana Kotěry. Mnoho děl z kolekce je již součástí významných sbírek státních galerií a institucí. Obraz Léto byl naposledy k vidění na souborné Slavíčkově výstavě v Jízdárně Pražského hradu v roce 1961. Na veřejnost se tak dostává až po více než 60 letech. Jedná se bezesporu o dílo ze Slavíčkova nejlepšího období, které přináší jas, energii a až důvěrně známý námět prosluněné cesty v polích.

Vystavováno: Kunstlerhaus Vídeň, 1897, SVU Mánes 1898, č.k. 23, Galerie Miethke, Vídeň 1901, č.k. 42 nebo 50, SVU Mánes 1904-5, č.k. 59, SVU Mánes 1910, č.k. 7, SVU Mánes 1932, č.k. 18, Jízdárna 1961-62, č.k. 37, Sächsischer Kunstverein, Drážďany, č.k. 263, nedatováno.

Reprodukováno: VS II, 1899, str. 403, Svoboda, 1905, s. 42, M 1910, s. 359, Štech, 1933, s 123, Matějček, 1947, s. 29, Štech, 1947 s. 28, 109.

Publikováno: Kotalík, Jiří: Antonín Slavíček, 1965, č.k. 56., Tomeš, jan: Antonín Slavíček, 1966, č.k. 71.