Lot 39

Josef Mařatka (1874 - 1937) SYMFONIE

Socha Symfonie, v níž zhmotňuje Mařatka svůj bytostný vztah k hudbě, vzniká v období realizací monumentálních soch pro Obecní dům v Praze (1911-1913 modeluje nadživotní plastiky Drama a Hudba). I přes své zjevné hudební nadání se mladý Josef Mařatka rozhodl pro studium na UMPRUM u prof. Celdy Kloučka (1889-1892), odkud přešel v r. 1896 do ateliéru. J. V. Myslbeka na AVU. Za svou sochu Ledaři na Vltavě získal v r. 1900 Hlávkovo stipendium, které mu umožnilo odjet do tehdejšího centra umění Paříže. Po nelehkých začátcích a bez znalosti francouzštiny, nastoupil do ateliéru k A. Rodinovi, se kterým postupně navázal důvěrné přátelství. Byla to hlavně Mařatkova zásluha, že se v Praze r. 1902 uspořádala velká Rodinova výstava, která zásadně ovlivnila směřování tehdejší mladé umělecké generace.

Ve sbírkách GHMP Varianta II (inv. č.: P – 742, sádra, 1913 a  inv. č.: P – 1189, bronz, 1913).