Lot 144

Ladislav Zívr (1909 - 1980) SEDÍCÍ AKT V KŘESLE

Od útlého dětství trávil Ladislav Zívr volné chvíle v otcově hrnčírně, není tedy divu, že se pálená hlína stává jeho oblíbeným médiem. V dobách surrealistické tvorby, se ze snového světa najednou vynořují zcela konkrétní postavy a portrétní plastiky, které do žánru vůbec nezapadají. Figury nevytvářejí znepokojivá dramata, jsou pouze samy sebou. Taková je i dívka sedící v křesle – své odhalené ženské křivky nikterak neskrývá, dívá se vpřed s blahosklonným výrazem ve tváři. Nejedná se o stylizovaný uměle zdokonalený akt s leskem patosu, nýbrž o běžnou městskou ženu, která se věnuje spíše každodenním starostem. Přesto právě v jejím pohledu je něco lehce nepřítomného, co nám neprozrazuje. Právě toto prolnutí bezprostřední přiznané přítomnosti a jakési záhadné nepřítomnosti spojuje Zívrovy realistické plastiky. Právě třicátá léta jeho tvorby přinášejí do jeho snové surrealistické poetiky plné experimentů časovou odbočku k ustálenosti a setrvání. Ladislav Zívr studoval v letech 1927–1928 na Státní odborné škole keramické v Bechyni a v letech 1928–1931 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Sochařsky zhodnocoval rodinnou tradici hrnčířského řemesla, s materiálem pracoval soustředěně a s rozmyslem a silně na něj zapůsobilo dílo Otto Gutfreunda, které se do jeho tvorby otisklo prvky civilismu a kubismu. Ve svém projevu vyznával jednoduché a plné tvary, před polovinou třicátých let se Zívr zařadil do nejmladší generace pražských surrealistů a sám svou tvorbu nazýval „básněním“. Začal ve svých pracech uplatňovat surrealistickou estetiku náhodných setkání, kombinace materiálů a vynalezl experimentální výtvarnou techniku muláž. V letech 1942–1948 byl členem Skupiny 42. Publ.: Jaromír Typlt: Ladislav Zívr, 2013, kat. 43.