Fotografie ve vysokém rozlišení Stáhnout

Olej, plátno. Sign. vlevo dole: Obrovský 1914. Monumentální velkoformátový obraz vyniká kompozicí i svěžím odvážným koloritem. Plátno vykazuje autorovo okouzlení symbolistními tendencemi, které načerpal během svých studií u prof. M. Pirnera, secesní dekorativností a tradiční akademickou malbou odkazuje k M. Švabinskému a jsou zde již patrné náznaky progresivnějších proudů, které v té době reprezentovala například tvorba J. Preislera. Podobně jako mnoho umělců na přelomu 19. a 20. století se Obrovský snažil ve své tvorbě zachytit přirozený stav souznění člověka ve ztracených rájích v idylickém bezčasí. Ponořen do vlastních představ si vytvářel vztah k přírodě, v němž dominovalo hluboké zaujetí krásou ženského těla, sahající až k antice a renesančním vzorům. Nejen jeho dekorativní nástěnná panó, ale i jiné práce, například tohoto charakteru, vykazují znaky kvality, jež jsou patrné zejména ve svěžím koloritu a suverénním štětcovém přednesu. Celkový umělecký dojem je podtržen také optimistickou harmonickou atmosférou. Unikátní práce pochází ze sběratelsky atraktivního období okolo roku 1914. Český figurální malíř, grafik a sochař, v letech 1897–1901 byl žákem UPŠ v Praze a v letech 1901–1905 studoval na AVU u profesorů E. K. Lišky a později u M. Pirnera. Svým talentem zaujal již během studia, maloval dekorativní náplně a vlysy pro výstavy v Praze a Plzni. V r. 1907 vyhrál Hlávkovo stipendium a odjel do Říma. Tam se sešel s O. Nejedlým a J. Štursou, se kterými cestoval po Sicílii a Syrakusách. Po návratu se věnoval několika zajímavým veřejným zakázkám na výzdobu průčelí bankovních domu a výstavních pavilonů. Maloval také oltářní obrazy a fresky v kostele sv. Václava v pražských Bohnicích. Zobrazování kočovných cikánů v rodném kraji se stalo jedním z jeho typických námětů. Sochařství se začal věnovat až po r. 1923. Byl členem České akademie věd a později také Societe Nationale des Beaux Arts v Paříži, od r. 1919 byl profesorem na AVU. Pravidelně obesílal výstavy doma i v zahraničí, kde se těšil zaslouženému úspěchu. Ref.: Zlatá Praha, 1919, roč. 36., číslo 23–24, str.156.