Fotografie ve vysokém rozlišení Stáhnout

Olej, plátno. Verso razítka: Pozůstalost Jana Preislera; vystaveno v Mánesu 1928; sbírka Oldřicha Blažíčka. Štítky: Výstava K.V.U. 1935 s pojistnou cenou 8000 Kč; přihláška k výstavě Dra Feigla v Praze II. Obraz, který původně pochází z Preislerovy pozůstalosti a byl vícekrát vystavován, je vynikající ukázkou malířova spontánního a přitom stylového projevu. Jak uvádí v odborném posudku prof. PhDr. Petr Wittlich, Csc: „Upoutal pozornost Antonína Matějčka, autora základní Preislerovy monografie z roku 1950, který ho datoval do let 1913–1914 a pochopil jako ‚úchvatné podobenství utrpení a lásky‘ a jako výraz Preislerova vnitřního neklidu, jako reakci na únavu z přísné metodičnosti a klasičnosti, kterou si malíř uložil v letech 1909–1912. Novější literatura ale chápe obraz v konkrétnějším kontextu jeho práce. Jako osobní reakci na stejnojmenný obraz Emila Filly, který vzbudil diskusi, když byl vystaven na jarní výstavě spolku Mánes v roce 1911. Preisler se živě zajímal o činnost mladší generace ze skupiny Osmy a prosazoval jejich přijetí do Mánesa. Názor, že ve svém Milosrdném Samaritánovi reagoval na Fillu je vysoce pravděpodobný i z toho důvodu, že takové dramatické téma je v Preislerově tvorbě výjimečné. Srovnání obou obrazů skvěle ukazuje, jak se v této ideální soutěži projevila různost uměleckého názoru. I Když má Preislerův obraz také velkou expresi, projevující se v rukopise, je komponován se zkušeností, kterou mu přinesly jeho dřívější dekorativní úkoly. Právě to spojení exprese s kompoziční zralostí vytváří zvláštní hodnotu Preislerova projevu oproti Fillovu ‚baroknímu‘ násilnictví. Barevně je Preislerův obraz spíše skicou nechávající prosvítat bílý podklad, který obraz sjednocuje. Zajímavým detailem je použití černé barvy, která měla dříve v období Černého jezera, u Preislera velký obsahový i výtvarný význam. Černý kůň je tady důležitý právě jako barevný expresivní prvek, vnášející do dramatického výjevu démonickou notu. Hnědá a červená Samaritána, jako barvy života, jsou zde obklíčeny černotou koně a bělobou umírajícího muže, a v této kontrastní a přesto harmonované skladbě barev zase Preisler ukazuje své geniální barevné cítění. Milosrdný Samaritán patří k těm Preislerovým obrazům, které prokazují jeho velké umělecké mistovství a přímo ten umělecký potenciál, který Preislera kvalifikoval jako zakladatele českého moderního malířství.“ Ref.: Jan Preisler (1910–1914); Petr Wittlich, Lenka Bydžovská, Karel Srp, Polana Bregantová; Obecní dům 2003 – str. 301, obr. 313. Jan Preisler – kresby; Petr Wittlich; Odeon Praha 1988 – Náčrt k Milosrdnému Samaritánovi (1910–14), str. 61, seznam vyobrazení obr. 18. Milosrdný Samaritán v díle českých umělců první poloviny dvacátého století; bakalářská práce, Eliška Pecháčková (Katolická teologická fakulta 2007).