Fotografie ve vysokém rozlišení Stáhnout

Tempera a zlato, dřevěná deska. Panna Marie jako zosobnění pokory, poslušnosti a oddanosti, je umělci i prostými věřícími spatřována jako nejbližší prostřednice k Bohu. Silná mariánská úcta je projevována v církvi katolické i pravoslavné jako tzv. mariánský kult. Typ Panny Marie Pokorné (tzv. Madonna dell‘Umiltà), sedící na zemi či louce posázené rostlinstvem symbolického významu a kojící své dítě, je v českém umění ojedinělý (objevuje se u Madony Vyšehradské) a v Itálii se poprvé objevuje na obraze Bartolomea da Camoglio 1346. Marie na obraze je oblečena do zlaté tuniky, z velmi jemného brokátu, zdobené pravidelným a jemným děrováním, překryté azurovým pláštěm podšitým růžovou (možná původně červenou a vybledlou) barvou a lemovaným zlatým okrajem. V rukou drží Ježíška, zpola oděného do bílé roušky, jež mu zakrývá nohy. Panna sedí na zemi, zde na zeleném trávníku, jehož pigment je zoxidován až do mnohem tmavšího odstínu, nicméně je stále viditelná kresba, která má představovat malé rostliny a možná květiny, symbolizující vlastnosti Marie. V odborném posudku Alessandra Delpriori je obraz připsán veronskému malíři Giovanni Badilemu na základě: „... srovnání s jeho významným polyptychem z L‘Aquila, kde je tvář Svatého Marca přesně taková, jako má naše dítě, a především záliba v plných záhybech plynulých řasení, identických jako u posuzované Madony s Ježíškem.“