Fotografie ve vysokém rozlišení Stáhnout

Josef Wagner začal své školení u Quida Kociána v Hořovicích, pokračoval na pražské Akademii výtvarných umění u profesorů Jana Štursy a po jeho smrti u  Otakara Španiela. Na utváření Wagnerova uměleckého cítění mělo zcela určitě vliv blízké setkání s barokními plastikami Matyáše Brauna v Kuksu i pozdější restaurování Braunových soch mariánského sloupu v Jaroměři. Pochopitelně bez vlivu nezůstaly ani zahraniční proudy moderního sochařství. V roce 1923 byla v Mánesu pořádána výstava francouzského moderního umění, na níž se mladý Wagner setkal mimo jiné s tvorbou Antoina Bourdella. Cesty do Itálie a Francie pak nadanému umělci otevřely další horizonty. V roce 1926, po návratu z Paříže, se zapsal na Uměleckoprůmyslové škole do ateliéru architektonické plastiky u Otto Gutfreunda. V Praze se dnes můžeme setkat s několika Wagnerovými díly - pomník Jaroslava Vrchlického na Petříně, u Rudolfina pomník Antonína Dvořáka a před rektorátem Karlovy univerzity socha Karla IV. Nabízená dřevěná plastika náleží do umělcova pozdního období, pro které jsou typická spíše komorní témata, často zachycovaná i v kresbách. Dílo pochází z významné sbírky architekta a malíře Josefa Wagnera. Publikováno v: Jan M. Tomeš: Sochař Josef Wagner, Odeon, Praha 1985, str. 104, obr. 69. Černý dub, železná trnož.