Lot 182

Zbyněk Sekal (1923 - 1998) BEZ NÁZVU (ZVÍŘE)

Dílo Zbyňka Sekala, jednoho z nejvýznamnějších českých poválečných umělců, vznikalo v širokém časovém rozpětí od přelomu třicátých a čtyřicátých let až do roku 1997, kdy mu několik měsíců před smrtí nemoc už nedovolila pokračovat v tvorbě. Sekala – podobně jako Piesena – zajímala intelektuálnější práce s materiálem založená spíše na dialogu a procesu hledání, na zkoumání prostorových vztahů a snaha po vytvoření řádu. Neztotožnil se naplno s žádným hnutím, tendencí ani skupinou a zůstal výrazným solitérem. Po studiích na UMPRUM v ateliéru F. Tichého, kde se seznámil například s Mikulášem Medkem a Stanislavem Podhrázským, se brzy zařadil mezi nejzajímavější české autory padesátých a šedesátých let. Od roku 1970 žil ve Vídni, kde jeho tvorba prošla dalším pozoruhodným vývojem. Na konci šedesátých let si autor poznamenává: "Nejde jen a vlastně vůbec ne o to, stavět sochu z více dílů místo tesat ji z jednoho kusu nebo ji modelovat, ale o to, že by jádro, první její úd, který by byl vybrán nebo od něhož by se prostě začalo, svým tvarem vyžadoval určité pokračování, prodloužení, rozšíření." Úvaha nad budováním objektů od jádra do šíře předchází o několik let Sekalův cyklus tzv. schránek, německy Gerüste [lešení], které spočívají v prostorové konstrukci tvořené autorem nalezenými nebo darovanými materiály a úlomky, výjimečně s využitím starších děl. Pro schránky je charakteristický - kromě principu růstu a konstrukce - rovněž apel na trpělivou preciznost a touhu po dokonalosti. Půl roku před smrtí Sekal proměnil svůj ateliér v jednotné umělecké dílo: vystavil své sádrové sochy a zarámoval strop souborem schránek, do označených krabic vložil různé předměty. Ateliér byl převezen z Vídně do Veletržního paláce, kde je nyní také instalován. Nabízený monumentální objekt představuje výjimečnou práci z roku 1985 (předtím, než začal ve své tvorbě tíhnout k asymetrii) připomínající tvarem čtyřnohé zvíře. 

Publikováno: Klimešová, Marie. Zbyněk Sekal, 2015, č.k. 434.