Lot 180

Daniel Pešta (1959) HLAVA

Po roce 1998, kdy se Daniel Pešta vrací z prvního studijního pobytu v New Yorku, začíná experimentovat s různorodými materiály, jako je papír, vosk, kůže nebo transparentní pryskyřice. Právě haptické materiály umožnily autorovi ještě více proniknout do složitosti lidského nitra. Tyto práce balancují na hranici naturalistické syrovosti, dotýkají se nejcitlivějších témat, jako je zrod života a jeho zmar, jdou na dřeň lidské podstaty. Zmíněné atributy se prolínají jeho tvorbou dodnes a staly se pro autora signifikantní. Téma portrétu Pešta postupně transformuje do výrazu masky, kterou vnímá jako symbol přetvářky a anonymity. Maska se pro něj stává ústředním motivem jak v jeho konceptuálních projektech, tak v autorských videoartech.