Fotografie ve vysokém rozlišení Stáhnout

Portrét představoval v díle Vladimíra Preclíka specifické místo, jak on sám napsal: „Portrét je šancí nahlédnout do lidské psychiky. Může zaznamenat slupku, ale také jádro, charakter, duši. Může oddělit podstatné od nepodstatného. Odkrýt výraz, osobnost - a to je těžší než pokožkový realismus." V letech 1957–1960 se autor věnoval portrétní tvorbě s obzvláštním úsilím, v rámci cyklu „Česká avantgarda" vznikaly pod jeho rukou podobizny význačných osobností české kultury. Z roku 1957 pochází i sochařův autoportrét, o kterém platí stejně jako o celém cyklu portrétů, že je necharakterizuje „typický rukopis", nýbrž snaha zachytit charakteristický vnitřní výraz portrétovaného, kterému odpovídá forma. Kubizující tvarosloví autoportrétu je výrazné, avšak divákovu pozornost směřuje k tomu, co je „za tváří". Publikováno v: Jan Baleka: Vladimír Preclík, Academia, Praha, 2004, str. 261. Z autorovy rodinné pozůstalosti. Bronz, neznačeno.