Fotografie ve vysokém rozlišení Stáhnout

Energická, expresionistická malba, inspirovaná skutečnými sochami – modré, modlící se, zpodobňuje autora a později ještě červené torzo – jeho bývalou milenku. Postupem času se obraz proměnil a nabyl jiných významů. „Vždy mě bavilo si udělat model jako sochu a tu malovat – mockrát jsem to udělal – vždy i dnes mě inspiroval Tintoretto a jeho malé kulisy pro jeho velké obrazy. Sošky jsou můj osud stejně jako obrazy.“ Nabízený obraz je jedním z posledních děl z autorovy rané tvorby konce 80. let, který ještě vlastní. Prvně byl vystaven na neofi ciální výstavě Konfrontace I., 31. 10. 1984 v Krymské, která byla StB znepřístupněna veřejnosti 4. 11. 1984. Takto vešla ve známost jména malířů „nové vlny“, vyznačující se smyslovým, emocionálním a expresívním malířským rukopisem. Kořeny díla Martina Mainera lze nalézt v generaci 80. let, která hrála důležitou roli při utváření umělecké scény po sametové revoluci. Počáteční inspirace nacházel umělec v expresivitě české barokní malby. Po získání Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 1993 se účastnil stáže v Kalifornii, kde se setkal s filozofem Richardem Alpertem (Ram Dass) a tato zásadní inspirace, indickou a východní filosofi í, ovlivňuje jeho tvorbu dodnes. Dalším jejím významným znakem je citlivý přístup k volbě materiálu, který si vybírá podle vztahu k prostředí vzniku obrazu (např. papírové desky pro anamnézi pacientů, elektrikářský voskový papír, barva vyrobená z alpských skal či toner do kopírky nebo molitanové matrace). Martin Mainer je profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze – Malířský ateliér IV, jeho práce a pedagogická činnost ho řadí mezi nejvýznamnější osobnosti současného českého umění. Citace z korespondence s autorem.