Lot 80

BORIS DMITRIJEVIČ GRIGORIJEV (1886 - 1939) RÁMÁJANA

Olej, plátno. Sign. vlevo dole latinkou: Boris Grigoriev. Obraz má svým exotickým tématem ve tvorbě Borise Grigorijeva výjimečné postavení. Malíř sám totiž Indii nikdy nenavštívil. Podnět k obrazu nejspíše zprostředkoval Nikolaj Konstantinovič Rerich, přítel a stejně jako Grigorijev člen uměleckého sdružení Mir iskusstva (Svět umění), který naopak Indii osobně procestoval a obdivoval její kulturu. Jak plyne z názvu obrazu, východiskem byl starý indický epos Rámájana, přičemž malíř, známý převážně jako figuralista a portrétista, se zaměřil na hlavní ženskou postavu Situ, snoubenku hlavního hrdiny Rámy. Je vyobrazena jako celá figura v tradičním indickém oděvu, hrající na tradiční hudební nástroj veenu. Kompozici doplňují symbolická zvířata (opice, kráva) a doplňující figury rolníků v pozadí a dvou hlav s asijskými rysy po straně. Styl malby odpovídá způsobu, jakým Grigorijev většinou pracoval: tvář je pečlivě propracovaná, hlavní síla výrazu soustředěna v pronikavých, výrazných očích, zbytek postavy je pak malován volněji a ostatní části kompozice jen zcela náznakově, až na hranici čitelnosti. Východiska této metody lze hledat na jedné straně v ruské malbě ikon, na druhé straně v dobové evropské malbě tzv. Nové věcnosti. Obraz byl dedikován Gandhimu a poprvé vystaven v Praze na výstavě skupiny Skythů v roce 1932. Zdá se však, že dedikace byla pouze symbolická, protože autor se pokoušel dílo prodat v Praze hned po výstavě. Prodej se neuskutečnil a obraz zůstal uložen v redakci německého deníku Prager Presse, odkud přešel do soukromého majetku až v roce 1947, tedy dlouho po malířově smrti. Boris Grigorijev patří k nejvýrazněším osobnostem ruské malby 1. poloviny 20. století. Studoval ve Stroganovově institutu a na petrohradské Akademii. V roce 1913 si umělecké vzdělání doplnil ještě při pobytu v Paříži. Vrátil se do Ruska, ale po bolševické revoluci zemi opustil i s rodinou. Přes Finsko se dostal do Berlína a odtud do Paříže. Usadil se v Cagnes- sur-Mer a stal se vyhledávaným portrétistou. Hojně vystavoval a působil jako pedagog v Chille, New Yorku i ve vlastní soukromé škole ve Francii. Pražskému publiku se poprve představil samostatnou výstavou v Mánesu v roce 1926. Díla Borise Grigorijeva se nacházejí ve sbírkách mnoha muzeí v Rusku i na Západě. Jedna z jeho vůbec nejvýznamnějších maleb, monumentální paraván Tváře světa (1920–1931), vystavená spolu s Rámájanou v Praze v roce 1932 a původně dedikovaná Společnosti národů, se dnes nachází ve sbírce Národní galerie v Praze. Expertiza PhDr. Anna Janištinová. Vystaveno: Francouzský institut v Praze, Výstava slovanských umělců (Skythové), 13. 3.–10. 4. 1932. Ref.: Katalog výstavy skupiny slovanských umělců v Praze, Praha, 1932, č. kat. 12. Hauser, J., Eurasijství a skupina Skify 1930–1933. Diplomová práce. Praha, FF UK, Ústav dějin umění, 2009. str. 41–47. Hauser, J., “Jsme Skythové, jsme Asiaté my…” Eurasijství a umění meziválečné emigrace ze Sovětského svazu. Sergej Mako a skupina Skify. In: Umění LVII (2009)/2, str. 172–184. Galeeva, T., Kostina, D., Russian Emigré Artists Boris Grigoriev and Grigory Musatov and 1920s–1930s Prague: Between “Russian Exoticism” and Western Modernism. In: Centropa 2013. str. 227–234. Provenience: Soukromá sbírka v Čechách, získáno v roce 1947. Draženo: Sotheby,s London, 2015.