Lot 113

Mikuláš Medek (1926 - 1974) AKCE I (VAJÍČKO)

MIKULÁŠ MEDEK zaujímá díky originalitě projevu, hloubce významu a nevšední spiritualitě svého díla v českých dějinách umění poválečné doby jedno z nejpřednějších míst. Svoji uměleckou nezávislost a duchovní rozměry osvědčil i v době vlády komunistického režimu, tedy v době modernímu umění a svobodnému myšlení nesmiřitelně nepřátelské. Malíř, ilustrátor, autor textů pocházející ze známé umělecké a intelektuální rodiny (vnuk Antonína Slavíčka, syn generála a spisovatele Rudolfa Medka a bratr Ivana Medka, studoval na Státní grafické škole, na pražské AVU byl žákem V. Rady a studoval též na VŠUP v ateliéru F. Muziky a F. Tichého. V roce 1949 byl ze studia vyloučen. Účastnil se aktivit surrealistického okruhu (Teige, Effenberger, Fára, Istler, Tikal) a podílel se na tvorbě uměleckých sborníků, ale profesionálně se umění věnovat nemohl. Zpočátku ovlivněný surrealistickou skupinou, později jeden z čelních představitelů informelu a nefigurativní malby. Je autorem řady realizací pro kostely na jižní Moravě (Jedovnice, Senetářov, Kotvrdovice) a zahraniční kanceláře tehdejších Čs. aerolinií (Paříž, New York, Damašek, Ruzyň aj.), jeho obrazy jsou zastoupeny ve státních i soukromých sbírkách po celém světě. Jeho tvorba se do značné míry prolíná s fotografickým dílem jeho manželky, Emily Medkové. Obsahová závažnost, magická síla malířského rukopisu a duchovní energie, vyzařující z Medkových obrazů a zároveň odkaz mladší generaci činí z tohoto umělce jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších tvůrců nejen českého, ale i světového malířství druhé poloviny 20. století. Medkovo dílo je zastoupeno v řadě českých a světových státních institucích, stejně jako v soukromých kolekcích. Poslední autorská výstava se konala v roce 2002 v Rudolfinu a v Aule AVU v Praze, na příští rok připravuje NG v Praze autorovi velkou výstavu.

V každém z raných obrazů řeší Medek nové, hluboké, téměř životní problémy, přičemž stylově navazuje na předválečný surrealismus. K tomu mu pomáhala krajně přesná popisnost znázorněných předmětů a narativní rys zvýrazňující emocionální účin na diváka. Vytváří imaginativní prostor a rozvíjí oblíbený středověký koncept tzv. obrazu v obraze. Buduje kompozici z několika zdánlivě samostatných objektů navazujících na rozličné akce, které příležitostně uskutečňoval se svojí ženou Emilou a které odrážely autorovy tělesné stavy a psychoanalytické úvahy. Postavy vsazoval do prázdného, těsného prostoru, vymezeného perspektivně se sbíhajícími liniemi. Vytvořil vlastní styl manýristických, loutkovitých figur s přesnými obrysy. Deformace původního konkrétního modelu se u něj pojila s pocity horečnatých halucinací, při nichž se prodlužují ruce a zvětšují hlavy s vlasy stylizovanými do plošných ostnů. Pro Medka byly jediné absolutní barvy modré a červené: „Barvy jsou dokonalé z kovu – modrá ze železa a stříbra, červená ze zlata.“ V roce 1955 začíná malovat obrazový cyklus Akce, z většího cyklu obrazů se souhrnným názvem Nahý v trní, o němž v následujícím roce publikuje Ludmila Vachtová článek v časopise Tvar a text je první uveřejněnou informací o Medkově díle: „Dnes mu jde o vyjádření konfliktu, který vznikl zařazením dnešního člověka ve světě, o vytvoření jakési dnešní mythologie, která je místy dosud křečovitá a vrůstá do symboliky, ale která působí svou naléhavostí. Tato symbolika není záminkou, ale výsledkem nového pohledu na nejobyčejnější úkony, které jsou v životě nejvíce zmechanisovány, které se staly stereotypem. Tím, že v nich malíř objevuje konflikt, mají sílu státi se mythologií. Jeho pohled se dá vykládat jako úzký a jednostranný, nelze mu však upřít právo na existenci. Neboť říkáme-li člověk, svět a život, nemůžeme z tohoto celku vyloučit úzkost člověka, úzkost z věcí, situací a vztahů, které ho obklopují a mnohdy i zasouvají.“ Sám v rozhovoru k obrazu Akce I (Vajíčko) uvedl: „Tehdy jsem dával figurám existenciální smysl. Žena rozbíjí vajíčko. Situace obecně všední, ale mně šlo o symbol a pak také o jeho křehkost. Já chápal tu všednost jako mezní situaci. Jiné podobné pro mne mezní momenty: krach, hádka, polibek. Snažil jsem se hledat jejich významy. Redukoval jsem je na znaky v určitém světě.“ V důsledku v akci s vajíčkem jde o zachycení situace krajního psychického napětí, vyvolaného elementárním životním úkonem: oddělení bílku od žloutku. A tento primární význam obrazového děje se pak obohacuje o další příměry: vajíčko – symbol života a plození, rozbití vajíčka – destrukce života, zabití, rozdělení zárodečné od výživné hmoty. Motiv Nahého v trní je pak pouze extrémní situací lidského napětí a mezní formou ohrožení, které se projevuje jak „elektrický výboj“ mezi roztrženými skořápkami.

Kresba k obrazu: Akce I (Vajíčko), 1955, uhel, balicí papír, 1140 × 780 mm, Olomouc, Muzeum umění, inv. č.: Km14636. Vystaveno: I. Výstava současných českých výtvarných umělců, Praha, Filosofická fakulta UK 1958, č. kat. 23; Mikuláš Medek: Obrazy 1947–1965, Praha, Galerie Nová síň 1965, č. kat. 5; uvedeno v katalogu výstavy Mikuláš Medek, Hradec Králové, Krajská galerie 1969, č. kat. 23, nevystaveno; Mikuláš Medek: Souborné malířské dílo, Brno, Dům umění města Brna – Praha, Městská knihovna 1990, neuvedeno v katalogu, vystaveno v Praze. Reprodukováno: Tvar, roč. 8, č. 9, 1956, str. 281, obr. č. 775; Svobodné slovo, 22. 3. 1958; Výtvarná práce, roč. 13, č. 8, 17. 5. 1965, str. 5; Mikuláš Medek: Obrazy 1947–1965, Svaz československých výtvarných umělců 1965, č. kat. 5; Mikuláš Medek, Krajská galerie v Hradci Králové a Art Centrum Praha 1969, č. kat. 23; Bohumír Mráz: Mikuláš Medek, Obelisk, Praha 1970, č. obr. 28, reprodukováno barevně; Mikuláš Medek: Souborné malířské dílo, Dům umění města Brna 1990, reprodukováno čb; BOX, č. 3, leden 1993, zadní strana obálky, na přední straně obálky zrcadlová inverze; Mikuláš Medek: Texty, Torst 1995, str. 280, reprodukováno čb; Umění, roč. 45, č. 5, 1997, str. 489–500; Mikuláš Medek, Gema Art, Praha 2002, str. 43; Analogon, č. 38–39, 2003, str. 25.