Fotografie ve vysokém rozlišení Stáhnout

Olej, plátno Verso: RAFAELA Figury, hlavně ty ženské, staly se emblematickými pro celou tvorbu Jiřího Načeradského. Malíř prošel školením u prof. Vlastimila Rady na AVU v Praze. V letech 1990-1992 zde pak byl jmenován profesorem a vedl Ateliér figurální malby. V prvotní tvorbě poloviny 60. let ještě hledá svůj výraz a zkouší různá stylistická pojetí včetně parafrází starých mistrů až po Picassa. Groteskně parafrázuje krásu nahého ženského těla, uctívanou po staletí. A přestože se jedná spíše o stvůry, ženskost se nevytrácí a obrazy vynikají silným erotickým nábojem (EOA, 1967, Ušatka fialová, 1967). Právě onen kontrast mezi nekonečně uhrančivou erotickou přitažlivosti ženy a jejím jako by osudovým zásahem do života muže se stal typickým i pro další jeho dílo. Žena v jeho obrazech je jakousi femme fatale v moderním pojetí: muž vede neustálý boj s její neurvalou sexualitou. Obraz Rafaela náleží k vývojovému pojetí malby let osmdesátých a devadesátých. V této době Načeradský stylizoval figury do lehce črtaných geometrizujících obrysů (Kosočtverečná, 1996, Nahá rudka, 1994). Snad připomenou obrazy Paula Klee, ale možná vznikly z potřeby umělce oprostit se alespoň na chvíli od naléhavě emocionální malby. Přesto je až s podivem, že obrazy z pozdějších let neztrácejí na síle výpovědi. Je to zřejmě dáno autorovým opravdovým malířským talentem, který je stimulován nezadržitelně eruptivní potřebou vyjádřit se. Načeradského spontaneita a malířská bravura, jež se dere přímočaře a bezprostředně na povrch, má picassovský rozměr. Načeradský tak právem náleží k malířským veličinám českého umění. Restaurováno a napnuto na nový blindrám.