Lot 119

Břetislav Benda (1897 - 1983) PŘEMÝŠLEJÍCÍ

Bendovo období mezi lety 1919 až 1930 je spojováno se vstřebáváním proudů od jeho dvou učitelů: Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy. Těžiště jeho zájmu se přesouvá k častým variacím ženských aktů s nádechem lyričnosti. Benda sám dodává: „Neznám motiv krásnější, než je žena ve všech svých obměnách, pro sochaře je nevyčerpatelný námět. Svými plastikami chci vyjádřit nekonečnou krásu lidského těla, ale i jiné pocity.“ Jiří Kotalík o nabízené soše, kterou umístil na přebal publikace o Břetislavu Bendovi, píše následující: Dokonalým skloubením obou tvůrčích principů lyrického a epického vidění stala se plastika Přemýšlející, jež spolu s Toaletou III patří k nejvýznamnějším tvůrčím ziskům českého sochařství tohoto údobí. Motiv sedícího dívčího aktu je vyjádřen ve vyrovnané a uzavřené kompozici, jež mladé tělo pevných forem ve výrazném gestu meditace souřazuje s formami Thonetovy ohýbané židle; poznova vzniká sochařsky dokonalé pojednání vztahů člověka a věci. Bezděky se tu předjímá něco ze zápasu o obnovu figurativnosti v plastice, jak jej v italském moderním sochařství po druhé světové válce svádí Giacomo Manzú. Socha pochází z Bendovy pozůstalosti, k dílu je přiložen certifikát od dědiců autora. Jedná se o verzi s plintou. Vystaveno: Pařížská výstava v roce 1925 a v roce 1926 na umělecké výstavě v Benátkách. Publikováno: Kotalík J.: Břetislav Benda, Praha, 1982. str. 35. Český svět, číslo 1, ročník XXIII., 1926.