Lot 203

Jindra Viková (1946) Z CYKLU TVÁŘE

Mezinárodní věhlas si Jindra Viková získala v 80. letech svými precizně malovanými porcelánovými dvojrozměrnými hlavami. Po tvorbě porevolučního cyklu totemů s prvky domorodého umění se autorka věnovala opět tématu tváří, nyní s více obecnějším, takřka filosofickým, charakterem. Zde se hmota vyznačuje lehkými odstíny malby a vytváří dojem plastičnosti. Z portrétů se stává universální symbol. "Rty," jak píše Terezie Zemánková, "které dříve artikulovaly, už jen šeptají." Autorka k cyklu tváří dodává: "Nejsilnější dojem na mě vždy udělaly tváře lidí, se kterými se setkávám. I když mnohé z nich zmizí a už se nikdy nevrátí, zanechává to ve mně zvědavost, co se za těmito tvářemi skrývá. A i když mé vzpomínky postupně blednou, snažím se uchovat si alespoň tu nejpodstatnější představu. Představují malé fragmenty rozptýleného celku - fragment minulého setkání." Její tvorba se vyznačuje nádechem surreality, oblé skulptury evokují snové nálady jiných světů. Viková vystavovala jak samostatně tak v rámci skupinových výstav v Evropě, Spojených státech, kde rovněž nějakou dobu tvořila, Japonsku, Austrálii a dalších zemí, obdržela několik prestižních cen.