Lot 98

František Bílek (1872 - 1941) TVŮRCE A JEHO SESTRA BOLEST

Tématu tvůrce a bolesti věnoval František Bílek velkoryse hned několik pojetí. Jedno ze sousoší v bronzové variantě vytvořil pro náhrobek české básnické ikony Otokara Březiny na hřbitov v Jaroměři nad Rokytnou. Dvojice postav odráží Bílkův přístup k tvorbě - promítá silné emoce do dřeva, materiálu, který měl v jeho rodině dlouhou historii. František Bílek prožívá bolest doby tady a teď. Jeho pojetí se stává jeho lidskou zpovědí, kterou neváhá ukázat navenek. Všudypřítomnou bolest, která jej v tvorbě doprovází a inspiruje, líčí jako cílevědomou ženu s upřeným pohledem, zatímco on se v roli tvůrce zmítá v jejím objetí. Každé jeho dílo je zároveň modlitbou i zpovědí citlivého a kajícného umělce. Dílo pochází ze sbírky architekta Jana Kotěry. Jako student se František Bílek ukázal neobyčejně pilným a vytrvalým a brzy své spolužáky v kresbě technicky předstihl. V druhém roce, kdy začali žáci používat barvy, došlo však ke zlomovému momentu a Bílkovi byla zjištěna barvoslepost – malířem se tedy stát nemohl. Šťastným řízením soudu jej Pirner umístil k profesoru Josefu Mauderovi a z kreslíře se Bílek proměnil v sochaře. O svých dílech hovořil jako o třískách, které lidské nitro již nedovede spoutat.