Lot 92

Václav Špála (1885 - 1946) ROZVODNĚNÁ BEROUNKA

Svým fauvistickým založením se již v počátcích Václav Špála odlišoval od kolegů ze skupiny Osma, jejichž tvorba byla orientována více expresionisticky. V hledání úderného a okamžitě účinného výrazu neváhal Špála uplatňovat principy post-kubistické tvarové deformace a redukovat barevnost na dva, tři kontrastní tóny, aniž by popřel svůj základní vztah k přírodní skutečnosti. V letech 1923–1926 procházel tzv. zeleným obdobím. Do let 1927–1930 se datuje jeho modré období, malba v odstínech ultramarínu a pruské modři, i když tato barva zůstala heraldickým znamením jeho tvorby až do konce života. Malířův hymnus na přírodu se příkladným způsobem promítl do monumentálně cítěných krajinomaleb. Jednou z nich je i obraz Rozvodněná Berounka, okouzlující ukázka Špálova slavného „zeleného období“, kdy v jeho tvorbě, ve shodě s dobovými proudy dvacátých let, vrcholila tendence obnovující kontakt s realitou viděného světa. Nejpříznačnější a výrazově nejkoherentnější soubor této vitalistické orientace představují právě obrazy z okolí Srbska na Berounce, kde autor maloval v letech 1925–1926. Plátna vznikala tváří v tvář v přírodě, přímo v plenéru. Rozvodněná Berounka je neobyčejně ryzí a velkorysou malbou, v níž se Špálovi bravurně podařilo vystihnout charakter majestátních skal, klidné plynutí řeky a bujnost vegetace kolem jejího meandru pod blankytnou letní oblohou. V obraze nadmíru krásně zaznívá Špálova osobitá tvůrčí výpověď, jež spočívá v nezaměnitelné syntéze „vysokého“ projevu avantgardy a „skromného“, ale o to vroucnějšího světa domova. Václav Špála byl bytostný malíř. „Žil právě jen faktem malby. V ní znovu a znovu prožíval svou radost ze skutečnosti“ (O. Mrkvička). Každé jeho dílo, vystavěné živými tahy štětce a založené na úderném barevném akordu, svědčí o jeho tvůrčí vášni. K dílu je přiložen posudek PhDr. Rey Michalové Ph.D.

Uvedeno v soupisu díla V. Špály: „1925, olej, 108 [číslo soupisu], Rozvodněná Berounka, velká, 100 x 81[cm], dr. doc. Janko [majitel]“ (in: V. Špála, Soupis díla, Praha, 2002, s. 47)