Lot 155

František Maria Černý (1903 - 1978) KONVOLUT TŘÍ KRESEB

FRANTIŠEK MARIA ČERNÝ je významný představitel funkcionalistické architektury v Čechách. Po ukončení sochařsko-kamenické školy v Hořicích byl žákem Pavla Janáka na UMPRUM (1921–1923) a Josefa Gočára na AVU (1924–1926), kde absolvoval v roce 1927. Práce z 20. let zrcadlí neoplastickou nizozemskou architekturu skupiny De Stijl. Ve 30. až 40. letech si vzal příklad při řešení problematiky moderního vyjádření monumentality od Le Corbusiera. Do všeobecného povědomí se zapsal poválečnou dostavbou Emauzského kostela (1967). Podle projektu byla provedena rekonstrukce stavby, při níž pobořené věže nahradila betonová křídla s pozlacenými hroty, která se dnes tyčí nad Prahou. Je také autorem činžovních domů v Praze-Vinohradech, vozovny v Praze- Motole, nemocnice v Kolíně a rekonstrukce památek, například zámku Benešov nad Ploučnicí (1958). Navrhl významný neoplastický projekt Úrazové pojišťovny dělnické (1924), projekt zástavby ND (1942) a Staroměstské radnice (1946). Od roku 1924 byl členem uměleckého svazu Devětsil a SVU Mánes. Členství v uměleckém svazu Devětsil inspirovalo Černého k výtvarné tvorbě, která je nepříliš známa věřejnosti.

NÁMĚSTÍ VE VICENZE – POHLED NA SLOUP S LVEM SV. MARKA, 1923, modrá křída / papír, signováno a datováno tuší vpravo dole „FM Černý VI.1923.“ Pohled na sloup z 2. poloviny 15. století se symbolem Benátek, okřídleným lvem, nacházející se v historickém centru italského města Vicenzy na Piazza dei Signori.

ŽENSKÝ AKT, 1924, uhel, běloba / papír,  datováno uhlem vpravo dole „1924“. Sedící ženský akt, jehož kontury jsou zvýrazněné bělobou.

ŽENSKÁ FIGURA, 20. léta 20. století, barevná křída / papír, vpravo dole iniciály „F.M.Č“.

Surrealistická kompozice, ionský sloup situovaný za postavou ženy v abstrakním universu.