Fotografie ve vysokém rozlišení Stáhnout

V době autorova pražského působení vznikla celá řada vynikajících portrétů. Obraz náleží do vyzrálého tvůrčího období, pro který je charakteristický rukopis i práce s barvou a světelnou atmosférou odpovídající jeho impresionistickému vidění. Dívka podpírající si hlavu rukou opřenou o polštář je nasvětlena zlatavými odstíny, které se odrážejí i na bohatě zdobeném rámu v pozadí. Pozornost je zde ale plně soustředěna na přední plán, dívčinu půvabnou tvář, malovanou v živých barvách a s lehkostí, hledící do dáli a jakoby současně do svého nitra. Po krušných začátcích v Americe přišel roku 1877 původem chorvatský malíř Vlaho Bukovac na pařížskou Akademii k Alexandru Cabanelovi a záhy poznal i dva české kolegy Václava Brožíka a Vojtěcha Hynaise, s nimiž se natrvalo spřátelil. Brzy uspěl v Salónu, nejvýznamnější světové umělecké platformě určující úspěch či zatracení. Roku 1903 přišel do Prahy, kde dostal jednoroční smlouvu, která mu pak byla dlouhodobě prodloužena. Barvy si začal postupně míchat sám a v letech zralosti dospěl k velmi osobitým autorským valérům nafialovělé, oranžové a červené. Posílením pointilistické štětcové techniky a svéráznými barevnými harmoniemi se v době kolem roku 1900 dostal mezi suverénní umělce, jejichž díla byla vysoce hodnocena. Obraz je uveden v soupisu díla pod názvem „Djevojka na jastuku (Počinak)“ a číslem 813 v rámci monografie – Vera Kružyć Uchytil: Vlaho Bukovac – život a dílo, Záhřeb, 2005.